NEROVNÉ POŽADAVKY,

NEROVNÉ DŮSLEDKY


Země s nízkým příjmem mají nejmenší ekologickou stopu,
ale trpí největším úbytkem ekosystémů

Většina bohatých zemí si už více než půl století udržuje větší ekologickou stopu na jednoho obyvatele, než je biologická kapacita planety, jejich životní styl tak do velké míry závisí na biokapacitě ostatních zemí. Lidé v zemích se středním a nízkým příjmem v tomto období svou relativně malou ekologickou stopu téměř nezvětšili.

Ekologická stopa na osobu v zemích s vysokým, středním a nízkým příjmem mezi lety 1961 a 2010

 

Srovnání trendů Indexu živé planety (LPI) v zemích s odlišnou průměrnou úrovní příjmů ukazuje výrazné rozdíly. Zatímco země s vysokými příjmy zaznamenávají nárůst biodiverzity (o 10 %), země se středními příjmy vykazují pokles (o 18 %) a v zemích s nízkými příjmy dochází k zřetelnému a dramatickému propadu (o 58 %). Nicméně, toto srovnání odvádí pozornost od obrovských ztrát biodiverzity, ke kterým došlo v Evropě, severní Americe a Austrálii před rokem 1970. Údaje můžou také reflektovat to, jak země s vysokými příjmy importují zdroje - efektivně převádějí ztráty biodiverzity a jejich důsledky do zemí s nízkými příjmy.

 

TRENDY VÝVOJE INDEXU ŽIVÉ PLANETY (LPI) V ZEMÍCH S NÍZKÝMI PŘÍJMY VYPADAJÍ KATASTROFICKY PRO BIODIVERZITU I PRO LIDI

Index živé planety pro skupiny zemí podle příjmu